§ 14 odst. 1 písm. e) KV
§ 312 a násl. OSŘ
Exekuční soud a osoby, které ve vykonávacím řízení poskytují soudu nezbytnou součinnost, se musí po prohlášení konkurzu na majetek povinného (po dobu trvání konkurzu) zdržet všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován, včetně toho, že při výkonu rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek nesmí po prohlášení konkurzu na majetek povinného vyrozumět dlužníka povinného o tom, že usnesení o nařízení výkonu nabylo právní moci.
Zákaz provést výkon rozhodnutí postihující majetek patřící do podstaty směřuje nejen proti soudu samotnému, nýbrž i proti těm osobám, které jsou na základě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí exekuci povinny provést. Možný nesoulad mezi pokyny, které těmto osobám plynou z rozhodnutí soudu při exekuci na majetek úpadce, a účinky, jež nastaly prohlášením konkurzu, musí být vždy řešen ve prospěch konkurzní podstaty.
Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 364/2001
Z odůvodnění: Soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci (správci konkurzní podstaty úpadce) částku 350 000 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor úpadce bezdůvodně obohatil tím, že dne 3. září 1997 přijal od úpadcovy dlužnice – společnosti S. Ž., s. r. o., na úhradu své pohledávky za úpadcem částku 350 000 Kč, přestože již dne 10. července 1997 byl na majetek úpadce prohlášen konkurz. Šlo o plnění přijaté na základě usnesení ze dne 23. května 1997, sp. zn. E 625/97, jímž Okresní soud v K. nařídil výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávky oprávněného (žalovaného) přikázáním pohledávky povinného (úpadce) za S. Ž., s. r. o., a které nabylo právní moci 18. června 1997. Soud prvního stupně – cituje § 14 odst. 1 písm. a) a e) KV – poukázal na to, že k vlastnímu výkonu rozhodnutí došlo až po prohlášení konkurzu na majetek povinného, ačkoliv v té době již výkon rozhodnutí postihující úpadcův majetek nebylo možné realizovat. Žalovaný tak ve smyslu § 451 odst. 2 ObčZ získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud odkázal na § 14 odst. 1 písm. e) KV a § 312 odst. 1 OSŘ, přičemž se neztotožnil s názorem žalovaného, že zákazem výplaty pohledávky povinnému v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí je výkon rozhodnutí podle § 312 OSŘ proveden. Účelem výkonu rozhodnutí je uspokojení pohledávky oprávněného a tento účel nenaplňuje zákaz výplaty pohledávky povinnému, nýbrž až výplata plnění oprávněnému (jak to mimo jiné plyne z § 314 odst. 1 OSŘ). Pro posouzení věci proto není rozhodné, že S. Ž., s. r. o., bylo zakázáno vyplatit úpadci jeho pohledávku ještě před prohlášením konkurzu. Výplatě provedené až po prohlášení konkurzu i podle odvolacího soudu bránil § 14 odst. 1 písm. e) KV a ta podle jeho názoru neměla účinky uvedené v § 314 odst. 2 OSŘ, neboť šlo o neplatný právní úkon ve smyslu § 39 ObčZ. Úpadce tedy má – uzavřel odvolací soud – i nadále proti S. Ž., s. r. o. splatnou pohledávku. Žalobce jako správce konkurzní podstaty úpadce je ve smyslu § 27 odst. 4 KV aktivně legitimován k vymáhání dluhů od dlužníků úpadce, tedy v konkrétním případě od S. Ž., s. r. o.; ve vztahu k žalovanému mu však aktivní legitimace nesvědčí, neboť přijetím plnění při výkonu rozhodnutí se žalovaný dlužníkem úpadce nestal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž poukazoval na to, že rozsudkem odvolacího soudu mu nebylo umožněno dodržet zákon o konkurzu a vyrovnání a získat do konkurzní podstaty prostředky, které tam patří. To, že žalovaný získal prostředky patřící do konkurzní podstaty na základě neplatného právního úkonu, uznaly oba soudy nižších stupňů. Touto neoprávněnou výplatou došlo ke krácení všech ostatních věřitelů. S. Ž, s. r. o., dobrovolně nepřistoupila na to, aby od žalovaného žádala vyplacenou částku zpět a vložila ji do konkurzní podstaty. I když z rozsudku vyplývá, že žalovaný se neoprávněně obohatil, tento rozsudek není pro S. Ž. , s. r. o., závazný (není stranou sporu). Dovolatel ji nemůže žádným právním prostředkem donutit, aby závazek vůči úpadci, který neoprávněně vyplatila žalovanému, vymohla od žalovaného zpět. Proto tuto částku požadoval přímo po jejím držiteli (po žalovaném).
Nejvyšší soud se v hranicích právních otázek formulovaných dovoláním zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem co do nedostatku žalobcovy aktivní věcné legitimace ve sporu, a protože skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, nebyl dovoláním zpochybněn, Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vycházel.
Pro právní posouzení věci jsou rozhodné skutkové závěry, podle kterých:
1. Usnesením ze dne 23. května 1997 Okresní soud v Kolíně nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 10. června 1996 k vymožení pohledávky oprávněného (žalovaného) ve výši 633 770 Kč s příslušenstvím výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky povinného (úpadce) na nájemném za S. Ž., s. r. o. Usnesení nabylo právní moci 18. června 1997.
2. Usnesením ze dne 10. července 1997 prohlásil konkurz na majetek povinného (úpadce) a správcem konkurzní podstaty úpadce ustavil P. R.; účinky prohlášení konkurzu nastaly téhož dne.
3. S. Ž., s. r. o., (dlužník povinného) dne 3. září 1997 uhradila na základě nařízeného výkonu rozhodnutí žalovanému (oprávněnému) částku 350 000 Kč.
Podle § 312 OSŘ výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky než pohledávky z účtu peněžního ústavu se provede zákazem výplaty pohledávky povinnému (odst. 1). Takto se postupuje i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat (odst. 2). Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného jen do výše pohledávky oprávněného, pro kterou byl nařízen, a jejího příslušenství (odst. 3).
Ustanovení § 313 OSŘ pak určuje, že v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal. Dlužníkovi povinného zakáže soud, aby po tom, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil (odst. 1). Nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, povinnému a dlužníkovi povinného; dlužníkovi povinného je doručí do vlastních rukou (odst. 2). Povinný ztrácí právo na vyplacení pohledávky dnem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno nařízení výkonu rozhodnutí (odst. 3). Z § 314 OSŘ se pak podává, že jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí o tom soud dlužníka povinného. Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná, oprávněnému; není-li pohledávka povinného dosud splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou (odst. 1). Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného své povinnosti vůči povinnému (odst. 2).
S přihlédnutím k době prohlášení konkurzu na majetek úpadce a době, kdy žalobce obdržel vymáhanou částku od S. Ž., s. r. o., je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný především výklad zákona o konkurzu a vyrovnání, ve znění zákona č. 94/1996 Sb. Podle § 14 odst. 1 písm. e) KV má prohlášení konkurzu i ten účinek, že ode dne prohlášení konkurzu nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení (§ 28). Paragraf 312 odst. 1 OSŘ sice stanoví, že výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky než pohledávky z účtu peněžního ústavu se provede zákazem výplaty pohledávky povinnému, nicméně provedení výkonu rozhodnutí je ukončeno teprve výplatou pohledávky oprávněnému namísto povinnému (§ 314 OSŘ).
Podle § 451 ObčZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).
Nejvyšší soud již ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že z § 14 odst. 1 písm. e) KV plyne požadavek, aby se (exekuční) soud (a osoby, které ve vykonávacím řízení poskytují soudu nezbytnou součinnost) po prohlášení konkurzu na majetek povinného (po dobu trvání konkurzu) zdržel všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován, včetně toho, že při výkonu rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek nesmí po prohlášení konkurzu na majetek povinného (obdobně jako tomu je při výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u banky) dát dlužníku povinného pokyn k vyplacení pohledávky povinného oprávněnému – tedy (ve shodě s § 314 odst. 1 OSŘ) vyrozumět dlužníka povinného o tom, že usnesení o nařízení výkonu nabylo právní moci. Tamtéž také uvedl, že zákaz provést výkon rozhodnutí postihující majetek patřící do podstaty směřuje nejen proti soudu samotnému, nýbrž i proti těm osobám, které jsou na základě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí exekuci povinny provést (zde dlužník povinného) a že možný nesoulad mezi pokyny (příkazy, zákazy), které těmto osobám plynou z rozhodnutí soudu při exekuci na majetek úpadce, a účinky, jež nastaly prohlášením konkurzu, musí být vždy řešen ve prospěch konkurzní podstaty. Jinak řečeno, byl-li konkurz na majetek povinného prohlášen 10. července 1997, pak dlužník povinného již dne 3. září 1997 nebyl povinen ani oprávněn vyplatit pohledávku povinného oprávněnému. Jestliže k úhradě přesto došlo, plnil dlužník povinného oprávněnému bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 ObčZ). Potud se vyslovené závěry shodují se závěry soudů nižších stupňů.
Zbývá se vyjádřit k tomu, zda odvolací soud z těchto východisek odvodil správné závěry v otázce aktivní věcné legitimace žalobce. Ustanovení § 27 odst. 4 věty první části věty před středníkem KV určuje, že peněžité pohledávky, které má úpadce za svými dlužníky nebo osobami, které zajišťují tuto pohledávku, je správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch podstaty. Povinnost S. Ž., s. r. o., plnit závazek, jejž měla vůči úpadci, žalovanému, založil výkon rozhodnutí vedený žalovaným (oprávněným) vůči úpadci (povinnému). Jestliže prohlášení konkurzu na majetek povinného bránilo provedení (dokončení) výkonu rozhodnutí, pak od toho dne (od 10. července 1997) odpadla i povinnost S. Ž., s. r. o., plnit žalovanému. Uhradila-li přesto po dni prohlášení konkurzu dotčenou částku žalovanému, pak již plnila bez právního důvodu (pokračovat ve výkonu rozhodnutí nebylo možné a jiného důvodu zde nebylo). Plnění žalovanému proto ke dni 3. září 1997 již nemohlo vyvolat účinky uvedené v § 314 odst. 2 OSŘ a povinný má právo vymáhat dluh v dotčeném rozsahu nadále na svém dlužníku. Odtud mimo jiné plyne, že správnost napadeného rozhodnutí nelze zpochybnit tvrzením dovolatele, že nemůže donutit S. Ž., s. r. o., aby závazek vůči úpadci, který neoprávněně vyplatila žalovanému, vymohla od žalovaného zpět. Podstatné je, že dovolatel – jak uvádí i odvolací soud – měl právo domáhat se zaplacení uvedené částky přímo proti S. Ž., s. r. o. (bez zřetele k tomu, zda jde o společnost solventní a zda je tedy pohledávka dobytná).
Odhlédnuto od situace ovlivněné výkonem rozhodnutí a konkurzem obecně platí, že dluh zanikne splněním (srov. § 559 odst. 1 ObčZ), jen plní-li dlužník věřiteli, případně osobě oprávněné přijmout plnění namísto věřitele (srov. § 562 ObčZ). Plnil-li dlužník peněžitý dluh někomu jinému než svému věřiteli, pak osoba, jíž takto plnil, získala bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) na úkor dlužníka a nikoli na úkor jeho věřitele. Poměry dlužníkova věřitele se tímto plněním nikterak nezměnily, jelikož jeho pohledávka vůči dlužníku trvá v nezměněném rozsahu (dluh nebyl včas a řádně splněn – srov. § 559 odst. 2 ObchZ).
Žalovaný se proto tím, že přijal peněžité plnění od S. Ž., s. r. o., poté, co byl prohlášen konkurz na majetek povinného (tedy v době, kdy tato společnost jako dlužník úpadce již nebyla oprávněna uhradit svůj závazek vůči povinnému jinak než do konkurzní podstaty povinného), bezdůvodně obohatil na úkor S. Ž. , s. r. o., a nikoli na úkor úpadce. Aktivně věcně legitimován k vymožení takto získaného bezdůvodného obohacení od žalovaného je proto ten, kdo plnil, a nikoli dovolatel. Ten je oproti tomu osobou aktivně věcně legitimovanou k uplatnění pohledávky na nájemném (jež plněním vůči žalovanému – oprávněnému nezanikla) proti S. Ž., s. r. o. (srov. § 27 odst. 4 první část věty před středníkem KV).
Lze tudíž uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu zpochybnit nepodařilo.