Dvoudílná kniha „Rozhodčí řízení, ordre public a trestní právo" není jen klasickým komentářem. Autor založil práci na svých praktických zkušenostech advokáta, rozhodce i na teoretických znalostech, které si osvojil v průběhu významného působení na akademické půdě. Dílo proto nepostrádá logickou a systematickou vazbu typickou pro teoretické pomůcky a současně představuje, především díky bohaté judikatuře a vlastním hodnotícím soudům autora práce i citovaných autorů jiných zdrojů, zajímavou a pro praxí přínosnou materii.
Díl první je vlastním komentářem a současnou podrobnou teoretickou pomůckou, zatímco část druhá tvoří přílohy práce, tedy především právní předpisy pro rozhodčí řízeni ve vybraných zemích a přehled potřebné literatury.
Autor tematicky volil zdánlivě složitou a kontroverzní cestu interakce odlišných oborů práva soukromého a veřejného. Této neobvyklosti si byl nepochybně vědom. Proto se, a to převážně úspěšně, hned v úvodních pasážích knihy pokusil vysvětlit souvislost těchto disciplín především odlišným náhledem na obsah veřejného a soukromého práva v kontinentálním a common law právním systému. Toto vysvětlení lze považovat za přiléhavé, i když se domnívám, že slabiny či přednosti toho či onoho systému není třeba přeceňovat. Souvislost trestního práva a jiných oborů práva (občanské, obchodní, rodinné, pracovní, soutěžní atd.) a na druhé straně potřeba komplexního pohledu na jednotlivé právní obory se neprojevuje jen v podstatě toho kterého systému z hlediska upřednostňování nebo potlačování postavení jednotlivce ve společnosti, ale je třeba hledat rozumnou rovnováhu v přednostech či nevýhodách příslušného historicky podmíněného právního prostředí jako celku. Týká se to podle mého názoru především přístupu k povaze trestního řízení. Jestliže kontinentální systém v oblasti trestního práva přenáší odpovědnost za výsledek trestního řízení na státní orgány a v důsledku toho oslabuje postavení jednotlivce jako subjektu trestního řízení, common law systémech, že přeceňuje význam souboje procesních stran pro rozhodnutí, oslabuje možnost objektivního zjištění skutečného průběhu skutkového stavu.
Autor pozoruhodným způsobem předkládá charakteristiku rozhodčího řízeni, a to opět včetně vhodného komparatistického prvku zaměřeného na některé kontinentální či common law nebo smíšené systémy, včetně českého prostředí. Dále následuje vymezení pojmu veřejného pořádku jako určitého univerzálního termínu používaného v rámci rozhodčího řízení. Kapitola čtvrtá prvního dílu pak poskytuje podrobný rozbor trestního práva v mezinárodním kontextu a jeho konkrétní vztahy s právem soukromým, včetně řízení před rozhodci. I zde se plně projevuje vzájemné ovlivňování kontinentální a common law právní kultury, což vyúsťuje v zajímavé závěry.
Autor dokládá na mnoha situacích, jak je rozhodčí právo mnohdy v důsledku různého chováni účastníků řízení a nebo pod vlivem zájmu státních orgánů o události předcházející nebo provázející průběh rozhodčího řízení či konečný výrok,dotčeno ze strany trestního práva. Toto pojetí dokládá mnoha konkrétními rozhodnutími. Spojovací články mezi rozhodčím řízením a trestním právem demonstruje již na otázkách určení místní příslušnosti a z toho vyplývají potřeby aplikace příslušné trestněprávní úpravy. Ta je, na rozdíl od řady jiných oborů práva, limitována především územím konkrétních států, protože vyvěrá z práva a povinnosti státu trestat pachatele trestných činů a odstranit zlo, které prvotně vzniklo na jejich území.
K mezinárodním aspektům trestního práva se autor obrací zdůrazňováním globální potřeby potírání významných druhů kriminality, souvisejících s mezinárodním obchodem, finančními trhy a ekonomickou aktivitou vůbec. V této oblasti proniká až do konkrétních aspektů mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech.
V práci se objevují mnohé praktické příklady související též s bytostně národní úpravou některých podmínek trestního řízení, jako je otázka mlčenlivosti osob a orgánů, ochrany informací atd. V oblasti hmotného práva se pozornost zpracovatele upírá například k institut postavení veřejného činitele, resp. úřední osoby v návaznosti na postavení rozhodců a na vlivy veřejné moci. Autor neopomíjí ani složité otázky prevence a postihu praní špinavých peněz, podvodných jednání, korupce a dalších druhů kriminality a jejich vliv na přípravu, vydaní a výkon rozhodčího nálezu.
Práce poskytuje právnické veřejnosti nejen ucelený pohled na rozhodčí řízení, ale současně upozorňuje na nebezpečí prorůstání zločinu do různých forem ekonomických a finančních vztahů. Dokládá, že v současné době se i v rozhodcovské praxi objevují kriminální aspekty a rozhodci či účastníci řízení je musejí brát v úvahu. Neznamená to přeceňování úlohy trestní represe, ale jen upozornění na nebezpečí prorůstání zločinu především do obchodních, finančních vztahů, ale i do rozhodovacího procesu, jakým rozhodčí řízení nepochybně je. Práci jistě ocení nejen ti právníci, kteří se zabývají rozhodčím řízením, ale určitě i policisté, soudci a státní zástupci, v jejichž praxi se historie, průběh nebo výsledky rozhodčího řízení mohou objevit.
Bližší údaje o knize najdete zde.